Přečtěte si Město králů!

Knihopolis 19. 8. 2022 • 6 minut čtení

My víme, my víme. Nejspíš teď kroutíte hlavou a říkáte si: „Co je, u všech všudy, to Město králů, a jak to, že o něm slyším prvně.“ Abychom vám mohli na tyto otázky odpovědět, musíme vám povyprávět celý příběh. Ten sám by vydal na epickou ságu a má mnoho větších i menších hrdinů; my se ale na něj podíváme očima jednoho, o kterém jste už možná slyšeli.

Ano, je to náš Tom, kterého nejspíš znáte jako autora knihopolských e-mailů, povídek a popisku zboží! Takhle vypadá, když sundá brýle a zatáhne břicho. (foto: Jitka Ládrová)

Když věže zpívají — léto 2018

Lidé usínají a vstávají, jezdí do práce a zase se vracejí. Většina z nich nemá tušení, že přímo kolem nich zuří lité boje, vedle kterých vypadá MMA jako polštářová bitka hysterických školaček. Mluvíme tady o literárních soutěžích — nemilosrdných zápasech, při nichž se člověk musí postavit prázdné stránce a na samém konci pravděpodobně skončí tváří v písku, zatímco bude z otevřených ran krvácet zlomené sny.

Zkraje roku 2018 jednu takovou vyhlásila severočeská spisovatelka Jitka Ládrová. Soutěž nesla jméno Zpívající věže a byl to její čtvrtý ročník. Mezi účastníky se ocitl také (ne tolik) mladičký a (převážně) nezkušený Tomáš.

Jako ve většině případů jsem vůbec nevěděl, co dělám. Obvykle člověk dostane žánr, maximální možnou délku povídky a možná tak dvou–, tříslovné zadání. Tahle soutěž je ale jiná v tom, že příběhy musí zapadnout do společného světa, který tak všichni účastníci spoluvytváří. K tomu člověk dostane řadu podpůrných článků, ilustrací a map. Našel jsem v historii toho světa jednu nejasnou větu, která mě zaujala, a tak jsem se do toho pustil. Neměl jsem to dělat. (smích)

Přátelé a rodina vzpomínají, že během července a srpna nebyla s Tomem rozumná řeč. Většinu času jen zíral před sebe, nosil trička rubem navrch a v zamyšlení si lil kafe do levého ucha. Nicméně na konci léta skutečně odeslal do soutěže povídku nazvanou Kamona.

Čekání na verdikt — podzim 2018

Pokud máte pocit, že se tím Tomovi ulevilo, pak se bohužel mýlíte. V následujících měsících přišla spousta špatných zpráv, které odvedly další šálky kafe do sluchového ústrojí.

Doslechl jsem se, že se k porotě přidal Karel ‚Sikar’ Doležal, který tehdy svými články kosil nesmyslně píšící autory. Ne že bych se ho bál, jen… mám z něj přirozený respekt. Asi jako zajíc z lišky. Z velké rudooké lišky s ocelovými zuby, která jede na kombajnu z Šíleného Maxe.

V pozdních nočních hodinách 26. listopadu dorazil e-mail, ve kterém se psalo, že Tomáš soutěž vyhrál. Karel „Sikar“ Doležal mu věnoval devět bodů z deseti.

Ale, ale a další ale — listopad 2018 až říjen 2020

Posuvník stránky vám už jistě prozradil, že tohle nebyl kýžený happy end. Ukázalo se, že náš Tomík šlápl na kuří oko.

Vzpomínáte, jak jsem říkal, že jsem svůj příběh postavil na jedné nejasné větě? Tak ona byla nejasná schválně. Jitka s tím měla naplánovaný vlastní příběh, který byl klíčový pro historii celého světa.

Tomův příběh zkrátka nezapadal. Možná se dá říct, že krapet vybočoval. Vlastně bychom mohli říct, že čněl jako rolls royce ve stodole, granát na kopě plyšáků, vodní mlýnek v atomové elektrárně… dobře, nechme toho.

Pustili jsme se s Jitkou do masivních přepisů. Vlastně jsme ten můj příběh a její psali bok po boku.

Všechno šlo přirozeně hladce.

S první verzí mě poslala do háje. Ale měla pravdu, nebyla dobrá. Snažil jsem se jen chirurgicky odstranit místa konfliktu a něčím je zaplácnout. Tímhle odmítnutím mě přinutila si sednout, znovu to všechno promyslet a přepsat. Nikdy předtím ani potom jsem se tolik nenadřel na jednom textu. (smích) Ale stálo to za to. Výsledek je mnohem lepší, než jsem si kdy dokázal představit.

Mezitím se chystalo něco, co mělo být vrcholem celé soutěže — tištěný sborník nejlepších povídek.

Vox populi, vox Dei — únor 2021

Kolečka příprav se rozběhla naplno. Editace, korekce, tvorba ilustrací, sazba. Chybělo jen jediné.

Jitka za námi autory přišla s tím, že bychom udělali kampaň na Startovači, která by pomohla financovat vydání knihy. Měli jsme sice smluvené nakladatelství, ve kterém už vyšly tři předchozí sborníky z minulých ročníků, náklady ale Jitka vždycky hradila sama a to se nedá dělat donekonečna. Tahle kniha měla být navíc největší a nejobsáhlejší ze všech.

Tomáš souhlasil. V té době posílal své povídky do světa různými cestičkami internetu. Tohle mohlo být poprvé, kdy se jeho text objeví na papíře.

Napsat skvělý příběh je neskutečný pocit. Mít ho ale navíc v knize… no, kdyby za mnou přišel podezřelý hajný se smlouvou a naostřeným špendlíkem, podepsal bych to. (smích)

Na kole příprav se znovu šláplo do pedálů. Psaly se propagační texty, tvořily grafiky a vznikl dokonce knižní trailer. 17. února kampaň odstartovala a osud knihy visel na vlásku.

O dva měsíce později kampaň skončila.

Vybralo se 209 % předpokládaného rozpočtu a kniha zamířila do tisku.

Otevíráme brány — 11. června 2021

Světlo světa spatřila sbírka osmi povídek. Jsou napsány v žánru fantasy, ale nečekejte pestrobarevná kouzla nebo elfy. Tohle je svět, který by stvořil G.R.R. Martin, kdybyste mu dali deset let a přísný zákaz stýkat se s HBO.

Každý příběh nese unikátní rukopis svého autora — některé jsou dobrodružné, jiné romantické, další tragikomické. Všechny se ale odehrávají v kulisách Města králů, obrovské metropole vytesané ve skále, kterou po sobě zanechala pyšná a dávno ztracená civilizace. V povídkách se podíváte do bájné minulosti i kruté přítomnosti, navštívíte stoky, nevěstince i paláce.

Je to neskutečně vymazlená a ucelená kniha. Nádherná od obálky až po poslední tečku. A příběhy ostatních autorů jsou možná lepší než ten můj. (smích) Ne vážně. Je to čest. Nechtěl bych si ten svůj papírový debut odbýt v žádné jiné knize.

Fotkám nevěřte! Ve skutečnosti je ještě nádhernější.

Když knihu otevřete, hned za obsahem a úvodním slovem najdete nápis „Tomáš Pytlík – Kamona“.

Je to vyprávění člověka, který se toulá pustinou, kterou opustila zvířata, lidé i zákon. Dostane se do takové prekérní situace a už to vypadá, že ten svět opustí i on sám, když ho najednou zachrání skupinka válečných zběhů v čele s dívkou jménem Kamona. Společně se vydávají na výpravu, na jejímž konci budou všichni buď neskutečně bohatí, nebo zcela skutečně mrtví.

Město králů a Město knihomolů — současnost

Když jsme se v Knihopolisu rozhodli, že budeme prodávat knihy, věděl jsem, že chci prodávat tuhle. Tohle je totiž MOJE kniha! (smích) Nebo je alespoň tak blízko, jak jen může být. Kamona je rozhodně nejpropracovanější příběh, jaký jsem kdy napsal.

A stalo se! Dnes můžeme se vší hrdostí oznámit, že Město králů najdete v knihopolské knižní nabídce:

KOUPIT MĚSTO KRÁLŮ

Město králů a čtenáři — současnost

Pokud jsme vás tímto dlouhým eposem nepřesvědčili o kvalitách knížky (nebo vás neovládla zvědavost či lítost nad naším Tomíkem), přečtěte si, co se o Městě králů povídá třeba na serveru Fantasy Planet nebo mezi knižními blogery jako Dragell a Fantasy a sci-fi svět. V době, kdy píšeme tento článek, hlásá Databáze knih skvostných 87 %.

Tak co říkáte? Vypravíte se s námi na výpravu za tajemstvím skalního města?