Tom 21. 10. 2022 • 4 minuty čtení |
Napříč časem a prostorem už jsme my, lidé zakoukaní do knih, dostali různá označení. V současnosti se nejčastěji setkáte s tím, že jste knihomol, bookworm (tedy doslova knižní červ) nebo hrdina mnohých knihopolských grafik — knihodrak.
Které označení nás vystihuje nejlépe? To se nedá soudit.
Anebo… dá?
Vytáhněte z hlubin své paměti soudní síň, jaká na vás pokukuje z repríz amerických seriálů v dopoledním vysílání. A podívejte, tady stojí mladý právník s hranatou bradou a jiskrným pohledem. Co že to zrovna říká?
„Předvolávám pana docenta Arnima Švestku!“
K lavici svědků se přikoulí kulatý mužík s kulatými brýlemi v kulatém obličeji.
„Pane docente,“ naváže hned právník, „vy jste odborník na hmyz, je to tak?“
„Ach, ano, samozřejmě.“
„Mohl byste nám říct něco o molech?“
„Zajisté. Tak tedy mol šatní, nebo též Tineola bisselliella, patří do čeledi molovitých řádu motýlů podtřídy…“
„Dá se tedy říct, že je to krásné zvíře? Jako motýl?“
„Prosím? Ale kdeže! Viděl jste někdy mola, mladý muži? Ta chlupatá hlava a dlouhé křivé nohy!“
„Můžeme tedy alespoň říct, že je to zvíře ušlechtilé?”
„Ušlechtilé? Vždyť je to obávaný škůdce mnoha domácností, kde…“
„Promiňte, říkal jste škůdce?”
„Jistě. Žije obvykle v tmavém, vlhkém a teplém prostředí, a tam…“
„Tmavém a vlhkém? Žádná pohodlná křesla, paloučky v parku, kavárny?“
„To vůbec ne! Vždyť mol je zajímavý mimo jiné tím, že k životu ani nepotřebuje pít.“
„Nedá si kafe, čaj nebo víno?“
„Poslyšte, tohle jsou hodně podivné otázky. Živí se tkaninami s obsahem keratinu, které…“
„Takže nikoli knihami? Nepotřebuje knihy k životu?”
„Když je nejhůř, tak snad nepohrdne textilními potahy předsádky, ale nemohu říct, že by…“
„Poslední otázka, pane docente. Umí mol číst?“
„Poslyšte, vy jste se asi zbláznil! Jak by mohl motýlek z čeledi molovitých řádu…“
„Ano, děkujeme vám. To bude vše. Jestli ctěný soud dovolí, rád bych teď předvolal laborantku Vladimíru Břitkou z oddělení parazitologie okresního zdravotního ústavu.“
Předmět doličný č.1 – Fotografie usmívajícího se mola
Místo kulatého docenta najednou na lavici sedí vysoká paní s orlím pohledem.
„Dobrý den, paní magistro. Vyznáte se v červech?“
„V jakých červech? Víte, červ je lidové označené pro celou škálu různých živočichů s měkkým tělem bez kostí a končetin. Obvykle jde o larvy některých druhů hmyzu s proměnou dokonalou, kteří žijí v ovoci, houbách, mase a výkalech.“
„To jsou dost nehezká místa k životu. Najdeme červy třeba v knihovně?“
„Pakliže se v ní vyskytují ovoce, houby, maso nebo…“
„Myslím, že chápeme, děkuji vám. Je pravda, že červi žerou knihy?“
„To je nesmysl. Neexistuje žádný známý druh, který by byl primárně škůdcem knih. Občas se knihami provrtají v cestě za potravou tak, jako by se provrtali čímkoliv jiným. Prostě jdou dál, dokud nenajdou ovoce, houby, maso nebo…“
„Rozumíme! Mají červi tendenci sbírat knihy?“
„Žádný, o kterém bych věděla. Knihy totiž nejsou z ovoce, hub, masa nebo…“
„Děkuji vám! To bude prozatím vše. Jako dalšího bych rád předvolal pana Grak’ha z Dormummetalu, lovce draků.“
Předmět doličný č.2 – Larvy na cestě za... ovocem, doufáme.
O zem třískne obrovitá sekera a lavice svědků zoufale vrzne, když se na ni posadí kolos složený ze svalů, šlach a (převážně cizích) kůží.
„Vy máte rozsáhle zkušenosti s draky, že pane Grak’hu?“
„Aj! Šak už je lovím dobrejch deset járů.“
„Jak byste popsal draka?“
„Je to obrovitá bestia! Když na tebe hodí očko, tak by sis zkropili textil. Ale řikam, když takovej drak vyleze z jeskyně a slunko mu rozsvítí ty jeho barevný šupiny, je na ňom cosi zvláštně líbivýho.“
„Jde z něj respekt?“
„Aj!“
„Umí drak číst, pane Grak’hu?“
„Si piš. Šak aj drmolit umí. Některí dřistaju, že raději hodim sekyrku na záda a jdu do pryče.“
„Považoval byste je za chytré tvory?“
„Aj! Hadanky umí dávat. V magii se vyznaju. Daně vyplní napoprvé.“
„Říká se, že draci hromadí poklady. Je to pravda?“
„Aj! Schraňuju je jak slepica mladé. Prostě je musí mět kolem sebe, jináč jsou nešťastní.“
„O jaké poklady jde?“
„Bejvalo to zlato. Ale dneska už pochápovali, že to enem hrozně tlačí do břucha a celkově je to k prdu. Tak se na to vykašlali.“
„Co sbírají teď?“
„Vědomosti. Myšlenkování.“
„Knihy, pane Grak’hu?“
„Co su to knihy?“
„Příběhy napsané na papíře obvykle v tvrdých deskách.“
„Aj! Teho mají kupy.“
„Viděl jste někdy draka číst?“
„Aj.“
„Vyrušil jste ho přitom?“
„Aj, ale enem raz. To pak plivou oheň a to není žádnej buchec.“
„O dracích se povídají některé nepěkné věci. Třeba že pojídají princezny.“
„Zkúšel si někdy zhltnout takou korunovanou fuchtli? Šecky ty sukně tě šimraju v krku, korale ti leží v bachoru a tejden kadíš jen šminky. Podle mňa sou to kecy, co si vymysleli ti pohádkáři.“
„Poslední otázka, pane Grak’hu. Přijde vám podle vaší zkušenosti, že jsou draci výjimečná a neskutečná stvoření, kteří žijí více ve světě fantazie, než v tom našem?“
„Tož to aj. Bez remcaní.“
„Děkuji vám, můžete jít.“
Mladý právník s jiskrným pohledem se najednou otočí přímo k vám, neboť právě vy jste porota tohoto případu.
„Tak co to bude, vážená poroto? Moli, červi… nebo draci?”