 |
Tom 25. 1. 2022 • 4 minuty čtení |
Knihopolis byl vždycky městem pokroku. Dokonce i Albert Einstein při jedné z návštěv místní restaurace prohlásil, že Knihopolisu není teoreticky žádné jiné město relativní. (Pak se ještě chvilku přehraboval lžící v písmenkové polévce a najednou si utekl kamsi cosi zapsat.)
Tohle je příběh o tom, jak jsme objevili zbrusu novou metodu potisku textilu, které se říká DTF. Jako většina příběhů o pokroku, i tento začíná krajní nespokojeností.
Jak jsme natírali a nebyli spokojeni
Když přičichnete k tiskařskému byznysu, pravděpodobně vám hned někdo řekne, že úplně nejlepší technologií je sítotisk. „Vydrží cokoliv,“ rozmáchne rozšafně rukama, „od častého praní až po přežvýkání krokodýlem.“ Pakliže mu naznačíte, že chcete tisknout zákazníkům na míru a nestavět ve skladech textilní repliku matičky stověžaté, rozmáchne rukama podruhé: „Tak jděte do ručního sítotisku. Jasná volba!“
Ruční sítotisk v obrazech: Podle motivu připravíte šablonu s propustnými částmi. Tu pak umístíte nad tričko, nanesete barvu a roztíráte.
Ten někdo už vám ale nejspíš nepoví, jak moc závisí výsledek na šikovnosti a momentálním rozpoložení tiskaře. Když se totiž takový tiskař opře o těrku a nanese barvy příliš, vznikne na tričku tlustá nepoddajná vrstva. Pokud se naopak opře málo, zůstanou ve větších plochách drobné tečky v místech, kde barva sítem neprošla. Pravděpodobně se ani nedozvíte, že sítotisk není vhodný pro všechny materiály, protože u některých druhů textilu barva zatéká do textury látky a natištěný motiv pak vypadá zubatě. Málo se také mluví o tom, jak špatně sítotisk zvládá jemné linky a pokud se náhodou onoho někoho zeptáte, jak je to s vícebarevnými vzory, určitě se rozkašle a rychle se omluví, že mu zrovna hoří byt.
Jak jsme zaslechli a byli vyděšeni
Přestože jsme se sítotiskem začínali, rychle jsme poznali, že není pro nás. Opouštěli jsme tehdy hradby města knihomolů a dojížděli za sítotiskařem v externí firmě, ale neustále v nás hlodala myšlenka, že si tisk chceme dělat sami a na vlastní zodpovědnost. V Knihopolisu totiž naháníme kvalitu jako selka slepici před nedělním obědem a neumíme se smířit s kompromisy.
Skutečně zaručit se můžete vždy jen za to, co vyrobíte vlastníma rukama
Ponořili jsme se tedy hluboko do vod internetu a brzo narazili na první zmínky o zbrusu nové technologii DTF. Vůbec se nám nelíbila. Až příliš totiž připomínala klasický sublimační potisk. Koupili jste si někdy tričko a po prvním vyprání z něj mohli motiv seškrábnout prstem? Stačilo látku natáhnout v rukách a potisk popraskal? Přesně o tomhle mluvíme. Nicméně desítky blogerů tvrdili, že tohle je něco úplně jiného. Vidět znamená uvěřit, řekli jsme si, a vypravili se do jedné z prvních českých tiskáren, kde s DTF experimentovali.
Jak jsme viděli a užasli
„Ukaž, ty máš slabé ruce!“ Předávali jsme si ukázkové tričko sem a tam. Natahovali ho, kroutili, týrali nepopsatelnými způsoby. Vzali jsme si ho domů, prali stále dokola, strčili do sušičky, spali v něm, běhali, přežili atomový výbuch zavření v ledničce — a nic! Potisk stále držel a to nebyl zdaleka tak hrubý jako vrstva barvy při sítotisku. Navíc zvládal jemné linky našeho psacího písma a měl tolik barev, že by extravagantní papoušek záviděl.
Jak je to možné? Technologie DTF (neboli Direct to Film, chcete-li) kombinuje několik chytrých řešení. Základem je tisk speciálními barvami na vodní bázi v upravené tiskárně pro sublimační tisk. Výsledkem je potištěná fólie, která se následně posype práškovým lepidlem. Pak putuje do trouby, kde se všechno zapeče dohromady. Teprve pak se motiv lisem za horka tiskne na tričko. Barvy a látka se do sebe zamilují a vytvoří nedělitelné, jemné a pestrobarevné pouto.
DTF tisk v plné parádě
Jak jsme se do toho pustili
A tak v Knihopolisu vznikla jedna z mála DTF výrobních linek na světě. Byl by to krásný happy end, ale nás čekala ještě daleká cesta. V každém řemesle je kus umění a jak vždycky tvrdíme, naši práci dělají lidé, ne stroje. Experimentovali jsme s tlaky i teplotami, zkoušeli různá nastavení, postupy a vychytávky, dokud jsme nebyli spokojeni. Pevně doufáme, že je naše snažení vidět v každém milimetru potisku a všechna ta radost, kterou cítíme, když držíme v rukou hotové tričko nebo mikinu, se přenese i na vás. Koneckonců přesně proto to děláme.
Jste zoufalá knihovnice, která hledá někoho, kdo potiskne trička na nadcházející akci v knihovně? Máte čtenářský klub a chcete v něm vypadat dobře? Potřebujete festivalová trička? Trička na teambuilding? Nebo vlastní potisk, který nebude mít nikdo jiný na světě? Knihopolská tiskárna vám nabízí své služby! Neváhejte a dejte nám vědět.