 |
Tom 21. 10. 2022 • 4 minuty čtení |
Inkoustový pátek je velkolepý knihopolský festival, v rámci kterého se na tři dny propadnou ceny tak hluboko, že pošimrají zemské jádro. Stačí, když v tento čas zadáte do košíku tajný kód INKOUST20.
Někteří z vás se mohou domnívat, že jde o jakousi verzi „black friday“, ale jak jsme si už minule, Inkoustový pátek je ryze knihopolská tradice, která vznikla v ulicích Města knihomolů a de facto celý fenomén „black friday“ nastartovala.
Abychom byli zcela upřímní, nejsme na tento vynález moc hrdí. Kromě slev totiž přinesla v minulosti do života obyvatel města i nejednu svízel. Jak už ale bývá u Knihopolských zvykem, nedali se tím ani v nejmenším zastavit.
Potíž 1 — Příliš mnoho slev
Jakmile se tradice Inkoustového pátku uhnízdila v knihopolských výlohách, vyvstal problém, jak se zorientovat ve všech možných slevách a vybrat tu nejvýhodnější. Považte, že počátkem 20. století fungovalo v Knihopolisu na 56 textilních továren a každá vyhlásila vlastní slevy!
Roku 1925 se s tím rozhodl popasovat jistý Imrich Lomítko. Trénoval na střeše svého domu holuby, kteří mu měli nosit zprávy o tom, kde právě sežene nejlevnější oblečení. Postupně se mu však vracelo stále méně a méně holubů, a tak své činnosti zanechal s tím, že se nejspíš stávají obětí dravců nebo nenechavých majitelů pušky.
Nicméně zhruba týden po Inkoustovém pátku se náhodou na ulici setkal s jedním ze svých ptáků. Holub měl na sobě široký klobouk, drahou košili, pár bot z krokodýlí kůže a táhl za sebou přepychový dubeňák. Chvíli na sebe trapně zírali, načež si holub mávl na taxík a odjel směrem ke čtvrti luxusních pánských klubů.
A co dnes? Dnes už takové problémy samozřejmě nemáme. Na knihopolském e-shopu nakoupíte všechno jednoduše a pohodlně a dokonce se slevou. Stačí do košíku zadat kód INKOUST20.
Dobový snímek zachycující jednoho z Lomítkových holubů, kterak si odnáší zlevněný fotoaparát značky Leica
Potíž 2 — Jenom jedny ruce
Pakliže se už jednomu povede nakoupit zboží s výhodou slevou, nastává problém, jak všechno dopravit domů. Na Inkoustový pátek léta páně 1903 se ulice natolik zaplnily povozy, drožkami i zbrusu novými automobily, že si i list papíru rozmyslel, zda-li se protáhne skrz.
Inspirována touto události, uvedla následujícího roku baronka Vilemína Novotná v provoz první knihopolskou leteckou linku pro dopravu zboží. Protože letadla byla dosud v plenkách, rozhodla se využít jinou technickou vymoženost a to dalekonosné dělo. U východních hradeb Knihopolisu nechala postavit obrovský kanón a měla v úmyslu vystřelovat jím balíky až k polštářové přistávací ploše u západních hradeb.
Patrně nevinnou chybou ve výpočtech však k tomu nikdy nedošlo. Dovolíte-li nám to tak říct, pak Vilemína kapku přestřelila. Balíky svíček, záložek a plátěnek dopadly o mnoho kilometrů dál do sousedního města Gruenwald. Ti novou obchodní příležitost přivítali s radostí a rozhodli se ji ihned oplatit. Vzhledem k tomu, že Gruenwald v té době platil za předního výrobce nakládaných tvarůžků, nešla tahle výměna Knihopolským pod nos a letecká linka byla s okamžitou platností zrušena.
A co dnes? Ani doprava zboží vám v dnešní době nemusí dělat vrásky, protože se o ni postarají kanóni ze Zásilkovny (nebrat doslova, prosím). Před Vánoci mají sice vždycky nabito (opět ne doslova), ale v těchto dnech fičí doprava, jak když střelí (ehm). Navíc na ní můžete ušetřit díky inkoustové slevě. Jen nezapomeňte v košíku zadat tajný kód INKOUST20.
Baronka Vilemína Novotná (vlevo dole v růžových šatech) při slavnostním zahájení letecké linky (Knihopolský věstník, 25. 11. 1904)
Potíž 3 — Není všechno zlato, co se třpytívá
Vydejme se teď do roku 1866, kdy v Knihopolisu slavili výroční desátý Inkoustový pátek. Tehdy se ve městě objevil jistý Július Vytáčka, který vehementně tvrdil, že je bratrem-dvojčetem onoho nechvalně známého Vytáčky, takže si všichni mohou zase sednout a odložit ty vidle, děkuji vám pěkně.
Otevřel si na Alexandrijském náměstí krámek a prodával výrobky, které se sice pyšnily slavnými značkami, ale jak se brzy ukázalo, zcela pozbývaly jejich kvalit. Trička měnila po vyprání velikost z XS na horkovzdušný balón. Hrnečky a plecháčky se ukázaly jako skutečně bezedné, neb jim chybělo dno. Pytlíky na záda neposlouchaly, protože se jim po prvním nošení odpáraly uši.
Příslovečnou poslední kapkou byly svíčky, které však neobsahovaly přírodní sójový vosk a vonné oleje na vodní bázi, nýbrž prachobyčejný parafín a kolínskou. Nálepka na sklenici však hrdě hlásala, že jde o výrobek svíčkárny paní Theodory E. Promové.
Krátce nato Vytáčkův krámek záhadně vyhořel a sám Július strávil zbytek život v ústavu pro duševně choré, kde od rána do večera dělal prstem na rty brm brm brm.
A co dnes? Ačkoliv dobové vyšetřování nikdy neodhalilo příčinu onoho požáru, určité souvislosti můžete najít v Knihopolských povídkách. Každopádně u nás se nemusíte bát žádných vytáček — textil je z poctivé, certifikované biobavlny, svíčky vyrábíme ze sójového vosku a u plecháčků i hrníčku vždycky dohlédnete na dno. Jo, a slyšeli jste už o inkoustové slevě? Stačí když do košíku zadáte… ale to vy už víte.